o vaření, o pečení a o jídle vůbec



Ráda vařím. Ještě radši peču. A dost ráda jím.

Paradoxně moc nemusím vlastní výtvory. Ne, že by nebyly úžasné a většinou hříšně dobré, ale znáte to, nic se nevyrovná momentu, kdy vám někdo naservíruje jídlo pod nos. Mám odbyt zejména v práci u kolegů, ale postupem času zjišťuji, že je to záležitost v jistém směru poměrně nevděčná. Zkuste je navyknout na pondělní koláčky a pak přijít s prázdnýma rukama...

Proto je můj blog o jídle. O vaření, o pečení a o všem dalším, co je s jídlem spojené.

Veškeré názory, návrhy, postřehy a připomínky vítam.



Komu se nelení, tomu se jelení

17. dubna 2011 v 23:36 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Přes víkend mě popadl amok a pekla jsem a zdobila a zdobila a pekla. Na tom samozřejmě není nic špatnýho, jděte mi k šípku s nějakou realitou a netahejte mě z mého snového světa.
Nebylo to tak ostatně tak strašné, stačila jedna dávka banánových muffinů (viz. základní recept, z tekutých přísad jen 2 vejce, kelímek smetany ke šlehání a tři přezrálé rozmačkané banány, třetinu mouky nahradit kakaem, cukr zkrouhnout na polovinu) a něco málo čokolády a čokoládových ozdob a když došly, napekla jsem oříškové (v základním receptu nahradit 2/3 mouky mletými lískovými oříšky) a začala si hrát s potahovací hmotou.






Měla jsem na tenhle víkend Poslání. Začlo jaro, kamarádi se stěhují a hnízdí a protože kamarádům se má pomáhat, činím tak dobrým slovem, myšlenkou a koláčkem. Tenhle týden jsem měla Moniouse. Přestěhovala se mi z Kladna do civilizace, teda vlastně spíš do Řep. Do neprobádaných končin si i policisté troufnou pouze na koni a zásadně ve dvou, takže jsem si sebou vzala Jelena. Posilnili jsme se krkovicí a žebry u Vodoucha (o tom až jindy, to chce vlastní článek), zajedli to zmrzlinou ze Světozoru a koupili balíček cigaretového tabáku značky Start a druhé nejlevnější papírky (Vážka došla), protože lepší časy nepřijdou a pokud místo nich přišla bída na mně a na Jelena, zaručeně je i na cestě do Řep, a vydali se splnit Poslání.
O Vánocích jsem s Moniousem simultánně sledovala Despicable me (http://www.imdb.com/title/tt1323594/) a k vánocům jsem pak dostala záchodovou štětku s ručně obarvenýma štětinama tenkou modrou fixkou, nalepenýma očičkama, kornoutem nad nima a se slovy "para tu". Pro ty, kdo film neviděli, ta štětka představuje jednorožce a byl to jeden z nejúžasnějších dárků, jaké jsem kdy dostala. A stejně se na to podívejte.
Každopádně, takový čin si žádá odvetu a Moniousová je magor do Garfielda. Takže to bylo jasný.



Odbyli jsme si návštěvu a Jelen, který je 100% masožravec si vyžádal cupcake s Jelenem. Nic neni nemožné.




Pokaždé, když se na jelení koláček podívám, rozesměje mně. Nic tak funky, ujetýho a infantilního jsem ještě nevyrobila. Možná mu ho nakonec nedám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 monious monious | 29. května 2011 v 17:04 | Reagovat

zjova, sem slavna :D
cupcake byl vybornej :)

2 Slaneček Slaneček | Web | 31. května 2011 v 1:34 | Reagovat

trvám na dalším mikrovýletu, pak jsem ochotná dodat další, zlato.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama