o vaření, o pečení a o jídle vůbec



Ráda vařím. Ještě radši peču. A dost ráda jím.

Paradoxně moc nemusím vlastní výtvory. Ne, že by nebyly úžasné a většinou hříšně dobré, ale znáte to, nic se nevyrovná momentu, kdy vám někdo naservíruje jídlo pod nos. Mám odbyt zejména v práci u kolegů, ale postupem času zjišťuji, že je to záležitost v jistém směru poměrně nevděčná. Zkuste je navyknout na pondělní koláčky a pak přijít s prázdnýma rukama...

Proto je můj blog o jídle. O vaření, o pečení a o všem dalším, co je s jídlem spojené.

Veškeré názory, návrhy, postřehy a připomínky vítam.



Červenec 2011

jak splnit závazek sedmiletému chlapci

9. července 2011 v 0:17 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Když si u vás objednají dort známí, je to zavazující. Když je to sedmiletej kluk z rodiny, je to peklo.
Po posledním rodinném obědě, když jsme se synem sestřenice seděli u pořítače, kupodivu nevyžadoval hry, ale pokorně se mnou prohlížel fotky. Po chvíli z něj vypadlo, jestli by si u mně mohl objednat dort. Překvapeně jsem zamrkala, ale ustála jsem to. "A jakej dort bys potřeboval?" "Takovej stejnej, jako jsi dělala pro ségru, ale s Transformerem. Pro Sašu, on bude mít narozky." Jeho nejistý pohled ve stylu tohle-asi-bude-problém-čert-ví-jestli-víš-co-je-to-Transformer mně donutil bez mrknutí odpovědět "Není problém, na kdy to chceš?"
Byl to problém. Do poslední chvíli jsem neměla tušení, jak to udělám. Nicméně, přece nade mnou nezvítězí prvňák!
Trvalo to čtyři hodiny, ale tenhle souboj jsem vyhrála já. I když... Počkáme, co řekne Saša.






Nedělní jahodový

8. července 2011 v 7:06 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Tohle dělávala máti k nedělnímu obědu. Lépe řečeno jako dezert po obědě. Mátu nejspíš ignorovala, ale že zdobila jahodama si vzpomínám. Zdá se to být tak sto patnáct let...
Tenhle malý byl pro babičku, za což mě tradičně zdrbala, jakože co bláznim a proč si dělám starosti... Ha. Jak bych do ní asi jinak dostala vitamíny (jahody) a minerály (tvaroh)? Cukr asi není problém, někde musí brát energii, aby se se mnou mohla pořád hádat.



lososová, meruňková a další neexistující barvy

7. července 2011 v 0:51 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Byly teď poslední dobou dvě akce, kdy se víc než hodilo oprášit silikonovou formu na mini cupcakes. Moje hlavní plánovačka měla narozeniny a mně se zazdálo, že si zaslouží. No dobře, taky jsem měla maličko absťák. A taky to byla báječná příležitost konečně vyzkoušet plastickou čokoládu. Ano, zní to honosně a nemůže to být jednodušší. Do rozehřáté čokolády (aspoň 50%) se přidá glukoza, golden syrup, kukuřičný sirup nebo jakýkoliv jiný sladící sirup. (Nejsem gramatický idiot, nebo v to doufám, "golden syrup" = anglický výraz, u ostatních je to psáno česky. Eeeh... ano. Debilním z práce.) Kromě čokolády se koláčky sestávaly z čokoládového těsta a nutelového krému.




Použila jsem jeden jako úplatek taxikáři, v jehož autě jsem zapomněla peněženku s dokladama po tom, co mi je přivezl. Pokusil se ho sežrat i s obalem.

Druhá příležitost se rýsovala už poměrně dlouhou dobu. Kolegyně se chystala na svatbu kamarádce a měla za úkol dotáhnout koláčky. Většinou se nosí koláčky ZE svatby, ale kdo jsem, abych se dohadovala? Zadání bylo něco v barvách oranžové a lososové. V tomhle směru jsem spíš chlap, takže jsem dobrých deset minut strávila prohlížením koláčku a urputným přemýšlení, jestli jsem trefila lososovou nebo spíš meruňkovou. Kousek lososa jsem měla v mrazáku. Nebyla to lososová. Rozhodla jsem se nicméně tuto fatální chybu zatajit.
Koláčky byly z mandlového těsta s karamelovým krémem a já spoléhala na to, že po ochutnání bude barva každému šumák.




Ostatně potvrzuje to textovka od objednavatelky: "Muffinky měly velky uspěch! Byly hlavní ozdobou stolů na zahradní party." Takže na barvě asi zas tak nesejde.