o vaření, o pečení a o jídle vůbec



Ráda vařím. Ještě radši peču. A dost ráda jím.

Paradoxně moc nemusím vlastní výtvory. Ne, že by nebyly úžasné a většinou hříšně dobré, ale znáte to, nic se nevyrovná momentu, kdy vám někdo naservíruje jídlo pod nos. Mám odbyt zejména v práci u kolegů, ale postupem času zjišťuji, že je to záležitost v jistém směru poměrně nevděčná. Zkuste je navyknout na pondělní koláčky a pak přijít s prázdnýma rukama...

Proto je můj blog o jídle. O vaření, o pečení a o všem dalším, co je s jídlem spojené.

Veškeré názory, návrhy, postřehy a připomínky vítam.



Leden 2012

Scones - výzva The Daring bakers

28. ledna 2012 v 12:45 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Lednové pekařské výzvy se ujal Audax z Audax Artifex a byla o... chvíle napětí...scones.

Ingredience:
1 hrnek (240 ml)/ 140g polohrubé mouky
2 lžičky prášku do pečiva
¼ lžičky soli
2 lžíce (30g) zmrzlého strouhaného másla (případně kombinace sádla a másla)
Asi tak ½ hrnku (120 ml) studeného mléka
Případně lžíce smetany na potření scones
Postup:
Předehřejeme troubu na 240°C. Do mísy prosijeme suché přísady. Přidáme zmrzlý tuk a prsty zpracujeme na drobenku, pokud chceme, abz nám těsto lístkovalo, tuk neroztíráme dokonale, ale necháváme kousky o velikosti hrášku, abychom dosáhli buchtovitější konzistence, zatřeme tuk úplně.
Do drobenkové směsi přidáme téměř všechny tekuté přísady (ovšem opatrně, jak tam jednou jsou, nemůžeme ubrat, víme?) a zamícháme tak akorát abychom vytvořili lepivé těsto (přidáme zbytek tekutin, pokud se nám zdá tuhé). Čím je těsto vlhčí, tím jemnější bude finální výtvor, ale porád se s ním musí dát pracovat. Těsto vyklopíme na lehce pomoučenou pracovní plochu a párkrát lehce prohněteme (4-5x) pro typ buchta, případně prohněteme lehce jednou a pak 3-4x preložíme pro typ vrstvičky.
Necháme 10 minut odpočinout v lednici.
Na válu zpracujeme na cca 16x10x2cm (dxšxv) obdélník - buď vyválíme nebo uplácáme rukou a vykrájíme šest scones.


Zbytek těsta splácáme dohromadz a vztvarujeme na jeden až dva další vdolečky, nebudou tak jemné nebo tak lístkovací, ale pořád budou fajn. Tyhle dva si dávám já, těch prvních šest používám jako ego booster a chlubím se jimi.
Opět máme na výběr - pokud chceme vdolečky s měkkými stranami, naskládáme je na plech těsně k sobě, pokud chceme strany opečené, necháme mezery. Povrch potřeme smetanou a šup do předehřáté trouby.
Pečeme asi 10 minut, doporučeno je po osmi minutách je zkontrolovat. Měly by být nakynuté, zlatavé a po stranách od pohledu upečené.




Přemístíme na mřížku a necháme trochu vychladnout. Servírovat se dají jak studené, tak teplé.
Tradičně se scones podávají k snídani s kopečkem husté smetanz nebo máslem a lžící domácí zavařeniny.

Já jsem se pustila do scones sýrových, varianta se smetanou a k mouce přidat parmazán, gruyére a krémový sýr s bylinkami. Můžu jenom doporučit.


Karamelky s mořskou solí

25. ledna 2012 v 0:03 | Slaneček |  Recepty
Doba je zlá. Počasí je odporné, práce frustrující, nic, co by mně těšilo, brzy rozkopu v naší kancelářské budově výtah a poté skončím v laskavé péči docenta Chocholouška. Extrémní situace vyžaduje extrémní řešení. V našem případě jsou řešením karamelky Davida Lebovitze.

Ingredience:

kelímek 40% smetany (180g)
půl lžičky vločkové mořské soli (použila jsem Maldon)
semínka z vanilkového lusku
4 lžíce másla
200g cukru krupice
půl hrnku kukuřičného, rýžového nebo zlatého sirupu
špetka soli na posypání
máslo na vytření formy

Postup:

Smetanu přivedeme se solí, vanilkou a dvěma lžícemi másla k varu, odstavíme a udržujeme teplé než se nám svaří cukr.




Cukr se sirupem pomalu rozpustíme a svaříme na 155°C - ano, je potřeba teploměr. Trvá to dlouho a je potřeba to hlídat. Vzhledem k tomu, že není dobré míchat příliš často, je možné si sem tam odskočit, zakouřit si, vybalit nákup, odskočit si na záchod (i když chápu, že zrovna tohle je těžký si načasovat). Ale už to není na zakecání se na chatu, jasný?


Po dosažení potřebné teploty odstavíme a přidáme svařenou smetanu. Vrátíme na sporák a mícháme než dosáhneme teploty 127°C. Odstavíme a vmícháme zbylé dvě lžíce másla. Vlijeme do malého pekáčku vyloženého alobalem a vymazaného máslem. Necháme chladnout 10 minut a decentně posolíme.
Po úplném zchladnutí rozkrájíme a zabalíme.



Tak snad to zabere...

Quiche se špenátem a kuřecím masem

19. ledna 2012 v 18:22 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Jak je zima a jak jí nedávám, tělo si říká o výživná jídla. A jak se nechávám masírovat mediama, protože jako nejsem žádná odolná vyjímka, chtěla jsem výživné jídlo pojmout trošku odlehčeně. Deset minut jsem v suprmárketu zírala do regálu a tvářila se čím dál pochmurněji. Pohled se mi neustále vracel k sexy pytli čerstvých špenátových lístků, zatímco mi moje tělo do zblbnutí opakovalo "Kachna se zelím! Kachna se zelím! Kachna se zelím!". A pak mně přepadla inspirace. Asi trošku souvisela s těsně sousedícím chladícím boxem narvaným kuřaty (stopro nadopovaný hormonama, ale třeba mi aspoň povyrostou prsa, musíme na všem hledat pozitiva, když už je ta hnusná zima).

Těsto - velmi jednoduché:

200g hladké mouky
100g másla
špetka soli
1 vejce
trocha studené vody

Postup:

Mouku se studeným máslem a se solí zpracujeme na drobenku a přidáme vejce. Pokud je těsto tuhé a netváří se, že by se mu chtělo spojit, přidáme trošku (míň než lžíci) studené vody. Přidáváme dál, dokud nejsme spokojeni. Zpracováváme jen dobu nezbytně nutnou ke spojení a vytvarování těsta do koule, kterou pak ve folii necháme 30 minut odpočinout v lednici. Poté vyválíme a vpravíme do formy. Jasně, že se potrhá. Normálně ho tam nabouchejte, co to jde, hlavně ať nikde nejsou díry. Ukažte mu, kdo je v kuchyni pánem. Prekryjte pečícím papírem zatížené hrstí suchých fazolích - pečení na slepo, já k tomu účelu používám kamínky z Ikea, nepoužívám je na nic jiného a jsou umyté, prosím! - ve troubě vyhřáté na 200°C asi 10 minut. Odstraňte papír a pečte dalších 10 minut.

Jak je patrno z fotky, jestli mám v něčem mezery, je to mise en place, což je elegantní vyjádření prostého faktu, že mám při vaření v kuchyni chaos.


Než se nám upeče, připravíme si náplň.

Náplň:

1 kelímek smetany ke šlehání
půl hrnku mléka
4 vejce
200g strouhaného sýra (v mém případě parodie na Eidam, Gran Moravia a Blaťácké zlato, ale mít ho, dám Gruyére)
cca 400g kuřecích prsou
pytel čerstvého špenátu
1 cibule
stroužek česneku
sůl a pepř, muškátový oříšek
olej

Na oleji osmahneme na kostičky pokrájená kuřecí prsa do zlatova, osolíme, opepříme podle chuti.
Špenát přebereme a necháme si jen pěkné lístky, opláchneme, osušíme. Na oleji osmažíme na drobno pokrájenou cibuli, přihodíme polovinu špenátu, protože všechen se nám tam prostě nevejde, necháme lehce zavadnout, zalijeme polovinou smetany, osolíme, opeříme, přidáme na drobounko posekaný česnek a odstavíme z ohně.
Do zbytku smetany přilijeme mléko, rozmícháme v ní vejce, osolíme, přidáme špetku čerstvě nastrouhaného muškatového oříšku a strouhaný sýr.
Máme připraveno, korpus se nám upekl, takže stáhneme teplotu na nějakých 180°C a jdeme sestavovat.







Jak si můžete všimnout z poslední fotky, trochu jsem to přehnala s tekutinou, tak jsem ji prostě slila.


Pečeme asi 35 minut nebo než se nam quiche zdá prostě hotový. Konzumovat se dá se teplý i studený. Ať se zadaří!

Hlavně barevně...

17. ledna 2012 v 16:58 | Slaneček |  Deník amatérské pekařky
Ano, jsem strašná. Ano, mám máslo na hlavě. Ano, lítám po lese, lezu po skalách, po stromech a do kanálů a nestarám se o svůj blog. Tak to bychom měli a teď k věci. Z řad rodiny se údajně množí dotazy, co dělám, jak to mám s chlapama a kdy zas něco zveřejním tady.
Takže: lítám po lese, lezu po skalách, po stromech a do kanálů a nestarám se o svůj blog, mimo to chodím do kanclu a vytvářím hodnoty a i pro mně překvapivě, sem tam něco upeču. Jak to mám s chlapama tu nehodlám rozebírat, zveřejňuji zejména na přání tetičky Ivušky teď.

Následující šílenost vznikla na přání kolegyně, která má narozeniny na Halloween a jejíž drahá sestra mi před časem jako dárek ze služebky bůh ví proč přivezla modré a zelené potravinářské barvy. Od té doby obě bedlivě dohlížejí na to, abych je používala. Rozmohl se nám v kanclu takový nešvar, kdokoliv má narozeniny, přinese dort, chlebíčky nebo zákusky pro ostatní. Do jisté doby mě narozeniny bavily, všichni se ke mně chovali hezky a zahrnovali mně pozorností, dary a květinami. Od té chvíle, kdy pracuju tam, kde pracuju, já rozmazluju ostatní. No uznejte, tady něco nehraje.



Další kousek do sbírky byl pro jinou kolegyni, resp. pro jejího syna k druhým (nebo třetím?) narozeninám. Měly na něm být zvířátka, plus si speciálně vymínila ovečku Shauna (cajk, u tý mi ještě přišlo, že zapadá) a krtečka (!). Krtečka. Ano, krtečka. Snažila jsem se vzdorovat, ale tvaří v tvář matce, která brání zájmy svého dítěte, se nedá bránit dlouho.
Nevím, jestli to bylo způsobeno psychickým blokem a potlačeným nesouhlasem, nedostatkem spánku, chabým osvětlením či kombinací všeho uvedeného, ale až ráno jsem s úžasem zjistila, že krteček je fialový. Chybka, no. Ale jak kolegyně moudře poznamenala, v jeho věku je to šumák a stejně se to sní, nebo vyhodí. Jasně, to trochu zabolelo. O to větší radost jsem měla, když popisovala chlapčkovu reakci. Odmítal je nechat dort nakrojit, zřejmě nechápal, proč mu nejřív dají hračky a pak mu je chtějí rozřezat. Milej kluk.



Poslední dnešní příspěvek si objednal kolega Shane ke svým narozeninám. Co se týče exteriéru, nechal mi volnou ruku, trval jen na tom, že vevnitř musí být rainbow cake - duhový dort. V podstatě jde o klasický vanilkový korpus, který se ve stadiu těsta rozdělí na šest částí, z nichž každá se obarví jinou barvou - červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou a fialovou a postupně se nalije do formy. Bylo by jednodušší ukázat fotku, ale byla jsem jásavými barvami tak oslněná, že jsem neviděla foťák. Musíte se tedy spokojit s barvitým vylíčením. Kromě toho, že to vypadá echt jedovatě, vmíchávání barev logicky způsobí poklesnutí těsta. Čím víc se míchá, tím víc vzduchu, který jsme pracně vešlehali, zase unikne pryč. No jo, no. Chvíli jsem se bála, že budu muset dělat jeden duhový základ za druhým až do skonání světa, ale nakonec jsem se rozhodla pro revoltu a druhé patro jsem udělala čistě vanilkové. Díky tomu šoku z vnitřku jsem měla absťák na přírodní materiály a vzhledem k ročnímu období se design nabízel.


Omluva veliká za kvalitu fotky.
Shane se začal smát jak blázen, když ho uviděl. Prohlásil něco ve smyslu, že si bude muset dát příště pozor, až mi nechá volnou ruku ve zdobení. Asi mu přišel moc dětinský. Mně přijde cute.